Když je Bůh dobrý, proč existuje zlo?

Zanevřeli jste na Boha, protože jste přesvědčení, že není možné, aby existoval dobrý Bůh a dopustil všechno zlo a utrpení, které se ve vašem životě, a na celém světě, děje?

Myslíte si, že všechno to zlo v našem světě dokazuje, že žádný Bůh neexistuje? A jestli Bůh existuje, jak je možné, že tohle všechno dopustí? Kde je, když ho potřebujeme? Není Bůh ve skutečnosti zlý?

Pojďme se na tohle těžké téma podívat z perspektivy Bible.

Jan Hradecký

Zlo je něco, co je v našem světě přítomné zdá se na každém rohu. Všichni to dobře víme. Všichni jsme si v životě prožili a pravděpodobně i zrovna prožíváme něco zlého. Někdo má v životě “štěstí” více a někdo méně, nicméně nám neunikne a zasáhne nás i to, co si prožili a prožívají lidé v našem okolí, kteří tolik “štěstí” jako my nemají. Vyhnout se zlu je zkrátka velmi obtížné až nemožné.

A kdyby nestačilo zlo v našich životech a v životech lidí okolo nás, všichni někdy sledujeme zprávy nebo se zajímáme o historii a jasně tedy víme, že na naší planetě se děly a dějí tak zlé věci, že je na první pohled obtížné dát dohromady existenci všeho toho zla a přítomnost dobrého Boha, který všemu velí a má všechno pod kontrolou.

Přítomnost zla v našem světě se zdá být jasným důkazem, že buď žádný Bůh neexistuje, a nebo existuje, ale rozhodně není dobrý. Já se ale budu snažit vysvětlit v tomhle článku, že existence zla v našem světě naopak potvrzuje a je důkazem pro skutečnost, že existuje dobrý Bůh.

Existuje objektivní dobro a zlo?

A kde začít? Myslím si, že začít musíme zamyšlením nad tím, jak vůbec víme, že je něco dobré a něco zlé. Kdo nám říká, že něco je zlé? Říkáme si to my sami? A můžeme se na sebe spolehnout?

Zdá se, že nemůžeme. Vezměme si někoho, jako byl Hitler. Ten dělal nepředstavitelně zlé věci, ale sám je považoval za dobré a za správné. Náš názor tedy stojí proti jeho názoru a kdo rozhodne, kde je pravda?

Samozřejmě můžeme říct, že Hitler byl blázen a i když na stranu svojí ideologie strhl hodně lidí, většina stále věděla a ví, že to co dělal je špatné. Můžeme říct, že každý zdravě smýšlející, normální člověk má jasno v tom, že to bylo špatné a Hitler včetně jeho následovníků byli a jsou nějakým způsobem psychicky narušení lidé. A máme pravdu, nicméně oni by s námi jistě nesouhlasili.

Je to tedy o tom, jaký názor má ve společnosti většina “normálně smýšlejících” lidí? Potom se ale musíme zeptat v jaké společnosti. V některých náboženských společnostech převládá názor, že není dobré pomáhat někomu, kdo trpí a očividně pomoc potřebuje, protože daný člověk si splácí svůj “karmický dluh”, který musí napřed splatit, aby od něj mohl být osvobozen a tedy tím, že mu pomůžeme mu vlastně jeho osvobození oddálíme a vlastně mu ani nepomáháme, ale naopak škodíme.

Je to pravda a je to správný přístup k někomu, kdo potřebuje naši pomoc? Podle nás a podle naší kultury ne, ale podle nějaké jiné kultury ano.

A i zde si můžeme říct, že tito lidé tak přemýšlí v důsledku nějakého východního náboženského učení a že většina lidí v naší kultuře jasně hned vidí, že takové chování je špatné. A nejenom, že vidíme a cítíme, že to je špatné. Máme tak nastavené i právo a zákony. Když vidíme někoho kdo je nějak ohrožen na životě, jsme povinni mu pomoci a hrozí nám postih, pokud to neuděláme. A nejedná se jenom o pomoc člověku v nouzi, máme samozřejmě právně ošetřenou i celou řadu dalších špatných věcí, které pokud provedeme tak nám hrozí postih, dokonce i pobyt ve vězení.

Je tedy dobře a správně to na čem se shodne většina lidí v naší moderní vyspělé kultuře? Je dobře a správně to, za co nehrozí žádný postih z hlediska naší legislativy? Abychom si odpověděli na tuhle otázku, můžeme se podívat na něco co nám je bližší než výše uvedené příklady a s čím se do určité míry všichni můžeme setkat.

Je v pořádku provést umělé přerušení těhotenství z nějakých jiných důvodů než je ohrožení života matky? Myslím si, že většina lidí v naší společnosti na tuhle otázku odpoví, že ano, pokud je to do 12. týdne věku a pokud je to svobodné rozhodnutí matky. Stejně tak mluví naše legislativa a umělá přerušení těhotenství se za těchto podmínek běžně dějí. A já sám jsem měl stejný názor, bral jsem to jako rozhodnutí matky, které je třeba respektovat. Myslel jsem si, že například v 8. týdnu se jedná ještě jenom plod a není to osoba se všemi charakteristikami.

Bůh ale říká něco jiného.

‘Dříve, nežli jsem tě utvořil v nitru, znal jsem tě a dříve, nežli jsi vyšel z lůna matky, posvětil jsem tě a dal jsem tě za proroka národům. ‘

Jeremiáš 1:5

Kdo tedy rozhoduje o tom, co je dobré a co je zlé? Kdo stanovuje ten standard?

Dostáváme se ke dvěma možnostem. Buď existuje Bůh, který je dobrý a dává nám standard toho, co je dobré. Nebo je všechno otázkou názoru.

Slavný C.S. Lewis, autor knihy Letopisy Narnie, zažil první světovou válku a byl nejprve nevěřící, protože nedokázal pochopit, jak se můžou dít tak špatné a nespravedlivé věci, pokud existuje dobrý Bůh. Potom si ale uvědomil, že jediný důvod, proč něco vnímá jako špatné a nespravedlivé je ten, že to srovnává s něčím dobrým a spravedlivým. Došlo mu, že pokud existuje zlo, musí existovat dobro, protože zlo nemůže existovat samo o sobě, zatímco dobro může.

Může existovat stín bez světla? Nemůže. A může existovat světlo bez stínu? Může existovat tělo bez nemoci? Může, je to normální zdravé tělo. A může existovat nemoc bez těla? C.S. Lewis došel k závěru, že aby zlo mohlo existovat, musí parazitovat na něčem, co je dobré. A tedy přítomnost zla nám jasně dokazuje přítomnost dobra.

A aby existovalo objektivní dobro, musí být dané nějakým standardem, který není v nás. Ten by totiž byl v každém z nás jiný a co je dobré a správné by bylo otázkou názoru. Ten standard musí být nad námi. Musí být daný někým, kdo je nad tím vším, někým přemýšlejícím, někým, kdo je jenom dobrý a správný. Někým, jako je Bůh.

Pokud to tak není a my řekneme, že zabíjet je špatné a milovat je dobré, je to jenom náš názor proti například Hitlerovi. Přitom všichni víme, že existuje objektivní dobro a zlo, bez ohledu na Hitlerův názor.

Když existuje dobrý Bůh, proč existuje zlo? A proč ho Bůh neodstraní?

Přítomnost zla je tedy důkazem existence objektivního dobra a to je důkazem existence dobrého Boha. Když ale všechno jde vysledovat k existenci dobrého Boha, proč takový Bůh vůbec dopustil, aby existovalo zlo? A když ho dopustil, proč ho poté ze světa neodstranil? Odpověďí na tuhle otázku je jedním slovem láska.

Podle Bible je Bůh láska a stvořil nás k obrazu svému. Nestvořil roboty, ale stvořil svobodné lidi se svobodnou vůlí. A samozřejmě, že svobodnou vůli využíváme za celou řadou účelů, ale tím největším a nejdůležitějším, tím nejvzácnějším účelem v našem životě je láska. A láskou, kterou prožíváme jako lidé mezi sebou, pokud je opravdová, se nám mimo jiné Bůh snaží ukázat, jakou lásku má on k nám, a jakou lásku by si přál, abychom měli my k němu.

Bible nám mimo jiné říká, že když si najdeme partnerku nebo partnera a dodržíme jeho pravidla, která se týkají manželství, tak můžeme zažít lásku, která se ze všech věcí, které kdy můžeme zažít v tomhle životě nejvíc přibližuje lásce, kterou k nám má Bůh. Můžeme tak zažít kousek Nebe na Zemi. A naopak, pokud jeho pravidla nedodržíme a budeme si vše dělat po svém, zažijeme ve vztahu něco, co připomíná spíše Peklo.

Bůh nám jasně říká, že on sám je láska a ať už se jedná o lásku mezi ním a námi, nebo o lásku mezi lidmi navzájem, musí být dodržena určitá pravidla, tak aby vztah mohl správně fungovat a aby se mohl prohlubovat a dále rozvíjet.

Proto také když se staneme věřícími a začneme číst Bibli, i když je pro nás důležitá a aktuální celá, je dobré začít v Novém Zákoně a to konkrétně Evangeliem podle Jana. A proč začít zrovna tam? Protože Evangelium podle Jana nám nejlépe pomůže pochopit, co se nám právě stalo, když Bůh vstoupil do našeho srdce. Pomůže nám objasnit vztah, kterého jsme se stali součástí. Evangelium podle Jana je totiž od začátku až do konce celé o vztahu a o lásce mezi Otcem a Synem (Ježíšem Kristem), přičemž my jsme se poté, co jsme přijali, co pro nás Ježíš udělal stali Božími dětmi a ta stejná láska tak může začít pracovat i v našem životě a rozvíjet tak náš vztah s Bohem.

Může nás ale Bůh nutit k tomu, abychom ho milovali? Abychom s ním chtěli věčně žít v Nebi, i když je to pro nás to nejlepší? Pokud uvidíme někoho, že zve například naší dceru na rande, ona řekne, že s ním nikam jít nechce, ale on jí vysvětlí, že pro ní chce jen to nejlepší, ona tomu jenom nerozumí a bude jí nutit s ním někam jít, co s někým takovým uděláme? Bude to od něj milující? Nebude, někdo takový není milující, někdo takový patří do vězení.

A Bůh není takový, Bůh je dokonalý gentleman a jistě mohl stvořit svět, ve kterém by neexistovalo zlo, ale potom by v něm nemohla existovat ani svobodná vůle a nemohl by v něm existovat láska. Potom by nás ale Bůh nestvořil k obrazu svému a my bychom nemohli prožít to nejhezčí, co tenhle život nabízí.

A svobodná vůle by nemusela vést k ničemu zlému, ale museli bychom žít tak, jak nám Bůh říká. Ale my lidé, počínaje Adamem a Evou, jsme svobodnou vůli zneužili, rozhodli jsme se Boha neuposlechnout, žít bez něj, vnést do světa hřích a zlo a důsledky tohoto rozhodnutí vidíme všude kolem sebe i dnes.

Jak má potom Bůh zlo ze světa odstranit, když i my jsme jeho zdrojem? Bůh nám nemůže naší svobodnou vůli vzít, vzal by nám tím i možnost milovat. A kdyby Bůh zítra odstranil všechno zlo světa, odstranil by i každého jednoho z nás.

A tak Bůh, poté co jsme se mu vzepřeli, zlo ze světa neodstranil. Udělal něco o mnoho lepšího. Bůh přišel mezi nás a trpěl v tomhle zlém světě s námi. A nakonec všechno to zlo, které existuje i kvůli nám, vzal sám na sebe a přibil ho na kříž. A díky tomu splnil to, co po něm celou dobu chceme. Odstranil všechno zlo světa tím, že společně s ním zemřel. A poté vstal z mrtvých a nabízí nám věčný život, v kterém žádné zlo už nikdy nebude.

Co víc pro nás Ježíš mohl udělat? Co bychom po něm ještě mohli chtít?

‘Toho, který hřích nepoznal, za nás učinil hříchem, abychom se my v něm stali Boží spravedlností.’

2 Korintským 5:21

Jinými slovy, ten, který zlo neznal, se za nás zlem stal, abychom my jednou mohli žít v Nebi, kde už žádné zlo existovat nebude. A mezitím, dokud žijeme tenhle život, je s námi Bůh trpělivý a dává nám čas, abychom se rozhodli přijmout, co pro nás udělal.

Má zlo v našem životě nějaký smysl?

Přičemž se dostáváme k otázce, zdali má všechno to zlo nějaký smysl? Popřípadě jaký? Nebo je to jenom vedlejší produkt naší svobodné vůle?

A ano, zlo v našem životě má smysl. Víme, že Bůh do obrovské míry limituje zlo v tomhle světě a pokud nějaké dovolí, tak vždy po svém předchozím uvážení. Proč ale Bůh nějaké zlo dovolí a nějaké ne? V čem lze najít jeho smysl? A abychom našli odpovědi na tyto otázky, musíme si nejprve položit otázku, která má ještě daleko hlubší význam. Otázku, kterou jsme si určitě někdy kladli všichni a na kterou, zdá se, nikdo nemá odpověď.

Jaký je smysl našeho života?

A jistě je to otázka, na kterou má každý nějakou jinou odpověď, můžeme nad ní dlouho přemýšlet, ale zdá se, že Bible nám na tuto otázku dává jasnou odpověď.

Před tím, než byl Ježíš zatčen a ukřižován, tak se za nás za všechny pomodlil v té vůbec nejdelší modlitbě, která byla kdy zaznamenaná v celé Bibli. A Ježíš tuto modlitbu začíná tím, že od Otce přijímá autoritu nad námi všemi. Autoritu dát nám možnost věčného života. A pokračuje popisem tohoto věčného života. Co to život vůbec je a jaký má smysl. Přičemž jeho odpověď na tuto neuvěřitelně komplexní otázku je překvapivě krátká a “jednoduchá”.

‘A toto je život věčný: Aby poznávali tebe, jediného pravého Boha, a toho, kterého jsi poslal, Ježíše Krista. ‘

Jan 17:3

Smyslem našeho života podle Bible tedy je poznat Boha, který nás stvořil a Ježíše Krista, Boha v podobě člověka, který nás přišel zachránit od hříchu a zla.

A jakou má tahle pravda spojitost s přítomností zla v našem světě a jeho smyslem v našem životě? Takovou, že proces poznávání Boha, který je smyslem našeho života, je často spojený s bolestí, trápením a překonáváním celé řady těžkých okolností. Proto Bůh nějaké zlo nedovolí. Protože pro něj není žádný důvod, není v něm pro náš život žádný smysl. A proto nějaké zlo dovolí, protože pro něj nějaký dobrý důvod je a je v něm také nějaký smysl pro náš život.

C.S. Lewis řekl, že Bůh na nás šeptá v našem potěšení, mluví na nás v našem svědomí a křičí na nás v naší bolesti. Bolest funguje jako megafon, kterým se Bůh snaží mluvit k lidem, kteří ho do té doby neslyšeli. A je pravda, že pokud žijeme bez Boha a v našem životě je všechno v pořádku, logicky Boha hledat nebudeme. Bible ale říká, že neexistuje ani jeden člověk, v jehož životě by bylo všechno v pořádku. Proto v životě každého z nás existuje více či méně zla, které nás zpět k Bohu směřuje. Takový je jeho smysl. To je ten důvod, proč Bůh některé zlo dovolí a nekteré ne.

A pokud se bavíme o různých problémech a trápeních, Bůh ví, že ve světě v kterém žijeme, jsou pro nás do určité míry zapotřebí. Ví, že některé ctnosti se v nás nemohou rozvinout, pokud nepřekonáme něco zlého a těžkého.

Jistě všichni chceme být soucitní, odvážní a mít dobrý charakter. Jak si ale vybudujeme soucit s trpícím člověkem, pokud jsme něco podobného sami nezažili? Jak poznáme, co to je odvaha, když se nikdy nedostaneme do nebezpečí? A jak si vybudujeme charakter, pokud si v životě neprojdeme celou řadou nesnází? A Bůh nám říká, že takto vybudované pozitivní vlastnosti budeme mít nejenom v aktuálním životě, ale poneseme si je sebou i do věčnosti.

‘To naše nynější lehké soužení nám totiž působí nesmírně veliké břímě věčné slávy, když nehledíme na věci viditelné, ale na neviditelné; neboť viditelné věci jsou dočasné, neviditelné však věčné.’

2 Korintským 4:17-18

Bůh nám zkrátka říká, že všechno zlo, které se děje v našem světě je schopen obrátit v něco dobrého. Ať už to uvidíme teď, někdy později v našem životě, nebo až jednou v Nebi. Samozřejmě za předpokladu, že jsme věřící a Boha milujeme.

A určitě jsou zlé věci, u kterých je pro nás jednoduché pochopit, že mohou nakonec být pro nás dobré. Jsou ale také věci, které jsou tak zlé, tak nespravedlivé a tak neuvěřitelně těžké a traumatizující, že představit si, že by v nich mohlo být něco dobrého, je pro nás naprosto nemožné. A pokud by náš život končil smrtí, jistě by byla celá řada skutečností, v kterých by žádné dobro najít nešlo. Nešlo by najít vysvětlení, nešlo by najít spravedlnost a nešlo by ani najít žádnou útěchu.

Náš život ale smrtí nekončí, Bůh je narozdíl od nás vševědoucí, všemocný a nekonečný, tedy i v těch nejhorších možných situacích je schopen vidět nějaký smysl. Je schopen vidět něco dobrého. Nebylo by pro něj totiž nic jednoduššího, než nedopustit, aby se to stalo.

A pokud bojujeme s přijetím nebo pochopením něčeho zlého, co se stalo v našem životě, tak útěchou nám může být nejenom skutečnost, že existuje dobrý důvod, proč se daná věc stala. Ale také ta skutečnost, že kdybychom věděli, to co ví Bůh a měli jeho moudrost, i my bychom dopustili, aby se stalo to, co se stalo. Tuhle možnost my ale nemáme a tak nám nezbývá nic jiného než Bohu věřit.

Má všechno to zlo nějaké řešení?

Tou nejdůležitější věcí, kterou si musíme uvědomit, když přemýšlíme nad vším zlem v tomhle světě, nad tím vším co se děje, je ta, že tohle není Nebe. Tohle není perfektní svět a dokud bude existovat, bude v něm existovat zlo. A Bůh není jeho zdrojem, Ďábel a my jsme jeho zdrojem, a Bůh ho přesto do obrovské míry limituje a dopustí jenom to zlo, které může využít pro něco dobrého. A nejenom to, Bůh také poskytl řešení. Přišel mezi nás, trpěl s námi a vzal všechno zlo na sebe, aby nás od něj mohl zachránit.

Bible nám říká, že tenhle svět nebude trvat věčně a stejně tak, zlo nebude trvat věčně. Jednou všechno to zlo skončí, ale bude to společně s celou naší planetou, která bude muset být zničena, aby mohla být stvořena nová, na které už žádné zlo nikdy nebude.

A teď je s námi Bůh ještě trpělivý, teď nám ještě všem dává čas, abychom se obrátili na tu správnou cestu, na tu jedinou cestu, která vede do Nebe. Na cestu, kterou je sám Ježíš Kristus v tom, kým je a co pro nás udělal.

Jaká je tedy odpověď na otázku zla v tomhle světě? Odpovědí je Bible a příběh, který vypráví. Příběh, který konči věčným životem v Nebi, kde už žádné zlo nikdy nebude. Je to ten jediný příběh na světě, který je schopen na takhle těžkou otázku odpovědět. Jenom Bůh sám v podobě člověka, Ježíš Kristus, je schopen na takhle těžkou otázku odpovědět.

Když je Bůh dobrý a milující, jak může někoho poslat do Pekla?

Nemůžu ale ukončit článek o přítomnosti zla v našem světě, o jeho smyslu, o jeho řešení a alespoň krátce nezmínit Peklo.

Častým argumentem proti Bohu a jeho dobrému charakteru je totiž otázka, jak může dobrý Bůh poslat někoho do Pekla, kde se bude navěky trápit bez možnosti záchrany?

Kde ale bereme tu představu, že Bůh někoho posílá do Pekla? Vzpomínáte na toho mladíka, který pozval “naší dceru” na rande a ona s ním nikam jít nechtěla? Co byla skutečně ta milující věc, kterou měl mladík udělat potom, co mu dívka pozvánku na rande odmítla? Aby jí řekl, že jí miluje tak moc, že jí donutí být s ním? Ne, to byla ta věc, za kterou si zasloužil jít do vězení. Ta skutečně milující věc byla nechat ji jít. Nechat ji žít bez něj.

Co když ten mladík je Ježíš, ta dcera jsme my a to rande je věčný život v Nebi? Může nás Ježíš nutit, abychom s ním žili věčně v Nebi? Bylo by to od něj milující? Jistě že nebylo. Skutečně milující je nechat nás jít tam, kam chceme.

Bůh nás do Pekla neposílá, my se tam posíláme sami. Bůh nás přesvědčuje jak jenom může, ukazuje nám, že je skutečný tím, jak precizně stvořil nás a celý vesmír okolo nás. Posílá nám svého Syna, posílá nám Bibli, posílá nám lidi, kteří nám o něm říkají, ale nutit nás nikdy nebude a tak se může stát, že se sami rozhodneme jít do Pekla. A to doslova přes jeho mrtvolu.

Co je ve své podstatě Peklo? Je to místo, kde nás Bůh, na naše přání, nechá být sami se sebou. Nechá nás být plně odloučení od něj. Což ale znamená, že strávíme věčnost plně odloučení od jediného zdroje všeho dobrého. Od jediného zdroje lásky, klidu, radosti a naděje.

Zatímco v tomhle životě, ať jsme věřící nebo ne, sdílíme s ostatními všechno to dobro od Boha, které v tomhle světě je. V Pekle už nic takového nebude, budeme tam jenom my sami. Naše myšlenky, naše představy a naše problémy.

Nemusíme se ale nikdy bát, že by nás Bůh na takové místo poslal. Naopak, můžeme se spolehnout, že Bůh udělal a udělá všechno proto, abychom tam nemuseli. Sám vzal všechny důvody, proč patříme do Pekla na sebe a zemřel s nimi, věčný život s ním v Nebi nám všem zadarmo zajistil. A pokud se týká našeho přijetí toho, co pro nás udělal, tak udělá všechno v jeho silách a použije cokoliv, včetně všeho zla v našem životě, abychom se rozhodli správně a abychom se rozhodli skutečně svobodně.

Zlo nám neříká, že Bůh neexistuje a neříká nám ani, že Bůh je zlý. Naopak nám říká, že Bůh musí existovat a že je dobrý. A všechno to zlo v našem životě na nás doslova křičí ať si uvědomíme, že s námi a s tímhle světem něco není v pořádku a ať se obrátíme k tomu jedinému, který v pořádku je. K tomu jedinému, v kterém žádné zlo není a nikdy nebude.

A jakémukoliv zlu, jakýmkoliv zkouškám čelíme nebo čelit budeme. Nečelíme jim sami. A navíc si můžeme být jistí, že jednou se to všechno obrátí v něco dobrého. V něco, co nám už nikdo nikdy nevezme.

‘Tak i vy nyní máte zármutek; opět vás však uvidím a vaše srdce se bude radovat a vaši radost vám nikdo nevezme. ‘

Jan 16:22

Zaujal vás článek a přáli byste si přijmout, co pro vás Ježíš udělal? Chcete poznat Boha, který vás stvořil? Chcete jít do Nebe? Podle Bible je cesta následující.

Za prvé si musíme uvědomit, že žijeme bez Boha, že ho neznáme a v důsledku toho jsme hříšní. Musíme si uvědomit, že nejsme dokonalí a nestaneme se dokonalými, ať se budeme snažit sebevíc.

Za druhé si musíme uvědomit, že díky našemu hříšnému způsobu života všichni umíráme a jsme na cestě do Pekla. Že si nedokážeme pomoci sami a potřebujeme zachránce, který vzal trest za naše hříchy na sebe. A jediný, kdo může něco takového udělat, je Bůh sám v podobě člověka, Ježíš Kristus.

Za třetí musíme činit pokání. Musíme se zamyslet znovu a změnit směřování našeho života. Místo toho abychom od Boha utíkali jako doteď, začneme utíkat od našich hříchů směrem k němu. Tím vlastně říkáme, že už nechceme žít naším hříšným způsobem bez Boha, ale chceme mít Boha zase v našem životě.

A za čtvrté, když už teď konečně nejsme s Bohem v rozporu, necháme Ježíše Krista, aby vstoupil do našeho života, do našeho srdce a začal nás měnit zevnitř tak, abychom jednou mohli do Nebe. Doteď jsme žili bez něj a od teď začneme nový život s ním.

Prakticky můžeme začít jednoduchou modlitbou, jako je například tahle. Přičemž jednotlivá slova nejsou důležitá, důležité je, abychom je mysleli vážně. Bůh zná naše srdce.

“Já vím, Ježíši, že jsi Bůh, který mě stvořil. Já vím, že můj život je hříšný a bez Tebe jsem na cestě do Pekla. Já se ale od svého hříšného způsobu života odvracím a obracím se k tobě, jako ke svému zachránci. Otevírám Ti dveře svého srdce. Děkuji ti, že jsi za mě zemřel a dal mi nový život svým zmrtvýchvstáním. Děkuji ti, že jsi mě zachránil. Amen.”

Pomodlili jste se a nevíte co dál? Máte nějaké otázky? Přijde vám, že něco, o čem jsem psal není v Bibli? Nebo chcete Bibli začít číst a nevíte, kde začít? Budu rád, když se mi ozvete. Ať už osobně, na email nebo na sociálních sítích.

Asi všichni uvnitř tušíme, že smrtí život nekončí, něco následuje. A všichni doufáme, že to co následuje je něco krásného, něco kde po smrti s úlevou zjistíme, že všechno bude dobré. Něco jako Nebe…

A podle Bible Nebe skutečně existuje, jsme ale na cestě právě tam? Sejdeme se tam jednou všichni? Nebo je něco z naší strany vyžadováno? Pojďme to zjistit.

Nejste zvyklí povídat si s Bohem? Modlit se? Nebo nevíte jak na to? Co o modlitbě říká Bible? Dává nám nějaký návod?

Pokusím se ozřejmit v následujícím článku.

Jistě všichni často přemýšlíme o našich blízkých, kteří tu už nejsou s námi. Vzpomínáme na prarodiče, rodiče, sourozence, partnery a děti, o které jsme během života přišli a doufáme, že jsou v Nebi.

Existuje ale nějaký způsob, jak můžeme znát věčný osud lidí, kteří již zemřeli? A máme se za ně modlit?

Co nám na tohle citlivé téma říká Bůh ve svém písmu?